Přípravy, část první: plánování

Definitivní  rozhodnutí odjet padlo zhruba někdy na přelomu roku 2017/2018 a nás čekalo, kromě jinýho, taky oznámit naše rozhodnutí v práci. Vlastně ani nevim, pro koho z nás to bylo složitější. Adam očekával kvůli svýmu odchodu problémy, takže sázel na jistotu a držel se zákonný lhůty 2 měsíců. Já to naopak chtěla oznámit co nejdřív, protože jsem měla skvělou práci ve firmě se super lidma a férovym šéfem, u kterýho jsem si byla jistá, že mi klacky pod nohy házet nebude a naopak mě v cestování podpoří.

Přišlo mi fakt líto tuhle partu opouštět, a tak jít a říct – hele, já končim, nebylo úplně easy. Ale vzali to skvěle a perfektní rozlučková párty, kterou jsme táhli zhruba od tří odpoledne asi do dvou do rána, byla ideální tečkou za mym působenim v Liberci.

Pro výpověď místo snahy o neplacený volno jsme se rozhodli ze dvou jednoduchejch důvodů. Za prvé chceme cestovat dlouho, časový ohraničení nemáme, ale rok je minimum. A za druhé, byť nás oba práce bavila, nebyla pro nás ani pro jednoho tim, co bychom chtěli dělat celej zbytek života. Moje srdce bylo, je a vždycky bude u koní.

Přesně.

Na začátku roku 2018 přišla ještě jedna jobovka, která nám paradoxně ve finále ale dost pomohla, byť jsem si v první chvíli myslela, že mě klepne. Ozvala se mi majitelka bytu, u který jsme byli v nájmu, že byt prodává a my se tak musíme vystěhovat. Představa hledání novýho bytu a stěhování se na zhruba dva, tři měsíce, byla naprosto šílená. Naštěstí do toho zasáhla spása v podobě Adámkovy mamky. Ta nám nabídla návrat do bytu, kde Adam bydlel, než jsme se sestěhovali – mikrobyt nad jejím tetovacím studiem. To pro nás znamenalo neskutečnou pomoc jak finanční, tak praktickou – do tohohle bytu bylo totiž nemyslitelný nastěhovat všechno, co jsme měli v tom předchozím, a tak jsme už v únoru museli rozprodat polovinu našich věcí. To byla spása, protože dělat to všechno až v květnu, neodjeli bychom asi do konce prázdnin.

Abychom všechno zvládli a nezapomněli nic důležitýho před odjezdem zařídit, vytvořili jsme si plánovací tabulku (no, spíš tabuli). Tam jsme si plánovali úkoly včetně toho, kdo je má splnit a taky do kdy. Tenhle organizér nám neuvěřitelně pomohl a určitě ho doporučuju každýmu, kdo plánuje něco dlouhodobějšího. Dost totiž pochybuju, že bychom si v tý hektický atmosféře před odjezdem normálně vzpomněli odhlásit třeba popelnice.

Tahle tabule byla náš největší pomocník při plánování.

Původní plán byl odjet na začátku července a zamířit nejdřív do Chorvatska, kde jsem ještě nikdy nebyla, užít si pár tejdnů vorvanění se na pláži a načerpat síly před sháněním práce na cestách. Po krátký dovolený jsme chtěli zamířit do Norska a na zimu se přesouvat někam na jih tak, abychom mohli celej rok bydlet ve stanu a jezdit na motorkách. Nakonec jsme se ale rozhodli plán trošku víc ekonomicky promyslet a překopat. Proč jet do Norska až na konci července, když místní sezona je už od začátku června do půlky září? A tak jsme odjezd posunuli na začátek června a dovolenou odložili až po Norsku. Další plán vlastně nemáme. Chceme, aby byla cesta hodně spontánní, a tak jen víme, že se v zimě budeme zdržovat někde na jihu, cílová destinace ale daná není.

Anička

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Poháněno WordPress.com..

Nahoru ↑

%d blogerům se to líbí: