Jak jsme měli v Norsku kliku jako prase

Náš příjezd do Norska začal celkem vtipně. Asi 80 km za hranicema jsme zastavili u benzínky, že natankujem. Ale ouha. Najednou nám nefungovala ani jedna karta. Na lince Equa bank si nás operátoři přehazovali jak smradlavou ponožku a nebyli nám schopný absolutně říct, co je za problém. Jediný, co z nich nakonec vylezlo, bylo, že máme možná překročený limity (ačkoliv jsme je oba měli dostatečně navýšený) a že máme teda počkat do zejtra.

To se snáz řekne, ale hůř udělá. Schválně si zkuste s posledním litrem benzínu v nádrži najít místo ke kempování minimálně 150 m od cizího obydlí a ideálně někde, kde na vás není ze silnice vidět. Došlo to tak daleko, že jsme se ptali na nejbližší farmě, jestli bychom si nemohli někde u nich na kraji pozemku nechat stan, ale asi dvoum zevlákům na mašinách úplně nedůvěřovali.

Když jsme se po další nadějně vyhlížející cestě vynořili přímo u kostela, už jsme úplně vážně přemejšleli, že to prostě píchnem za hřbitovní zeď. Ale pohledy dvou postarších pánů diskutujících nad jednou z hrobek nás od toho mírně odrazovaly. Jaký ale bylo naše překvapení, když po vysvětlení našich trablů nás jeden z nich pozval na svoji zahradu! Manželka, právě vycházející z kostela, proti tomu nenamítala nic, a tak jsme se poprvé setkali s krásnou norskou pohostinností. Večer jsme strávili na terase jejich „vánočního“ domku a bylo nám parádně.

Že strávíme večer na takovýhle parádní terase nás nenapadlo ani ve snu 🙂

První cíl naší cesty bylo městečko Drammen, kde tou dobou byla i moje kamarádka Kačka. Ta nám poskytla sprchu a pračku, takže jsme si zase připadali na chvíli jako lidi, a dala nám tip na bivakovací místečko v horách nad městem hned u krásnýho jezera. Tam jsme zůstali týden, než mi přišla nabídka na práci v Oslu. Tu jsem po seznámení se s restaurací vzala a začal nám hon na bydlení, na jehož najití jsme měli 5 dní.

Protože jsme neměli prakticky už žádný peníze, hledali jsme ideálně nějakou farmu, kde si za mírnou výpomoc budeme moct nechat stan. Vlastně takovej Workaway. Bohužel, ať jsme objeli, co jsme chtěli, nikde o dva váguse nestáli. Den před mým nástupem do práce jsme se tak rozhodli, že si zaplatíme jednu noc v kempu v Oslu, abych se mohla aspoň vysprchovat. A že Adam po dobu, co já budu v práci, bude pokračovat s hledáním bydlení a večer mi vždycky pošle GPS souřadnice smrku, pod kterym zrovna bivakujeme.

V Ekeberg kempu jsme se zastavovali už asi 3 dny zpátky, kdy jsme tam i nechávali vzkaz pro manažera, kterej se nám ale neozval. Stojíce ve frontě na check in jsme obdivovali Harley parkující před recepcí, když tu ze dveří kanceláře vyšel sympatickej chlápek s plnejma rukama papírů. I usoudili jsme, že to by mohl bejt ten nepolapitelnej manažer a tak jsme za nim vyběhli. (Pozdějc se nám svěřil, že ve chvíli, kdy jsme se za nim vyřítili, přemejšlel, čí manželku urazil a do jakýho průseru se dostal.)
Ve zkratce jsme na něj vychrlili, kdo jsme a co děláme. Ale ve chvíli, kdy jsme řekli, že jezdíme na Harleyích, se mu uplně rozsvítily oči a říká: „Vy jezdíte na HD? Tak to už nic neříkejte. Cokoliv chcete, to je předem splněný. Já jsem taky harleyář, tamhle ten Softail před recepcí je můj!!“

A tak jsme poprvé poznali pravou sílu HD komunity. Arne nás nejen že nechal bydlet v kempu celý léto prakticky zadarmo, ale pomohl Adamovi s prací, natáhl nám asi kilometr prodlužek od sebe z kanclu, abychom měli ve stanu elektřinu a celkově se nám nesmazatelně zapsal do srdcí jako náš úžasnej anděl strážnej. Takhle přejících, hodnejch, nezištnejch, milejch a zkrátka báječnejch lidí na světě moc není. A my jsme měli z p….e kliku, že jsme ho potkali. I když, jak jsme se společně shodli – náhody neexistujou a my se prostě měli potkat. Proč? Tak třeba proto, aby jedna holka hodně blbě nedoplatila na hloupou zamilovanost.

Flat rock v Ekeberg kempu. Magický místo.

A ten jeho kemp, to je taky úžasný místo. Část obrovskýho parku postavená na místě, kde kdysi bydleli Vikingové. Nejen, že se v areálu našly zbytky vikingskejch hrobů, ale uprostřed kempu je i „flat rock“, kruh kamenů, na kterejch vikingové sedávali, a na placatym kamenu uprostřed jsou ještě vidět vyrytý jejich znaky. Z toho místa sálá naprosto úžasná energie a je z něj nádhernej výhled na Oslo. Navíc v parku jsou různě rozmístěný umělecký díla od zavěšený sochy milenců na stromě, po inscenaci lesní magický mlhy, která je tvořená stovkama nejjemnějších vodních rozprašovačů.

Na Arnem je naprosto parádně vidět, co s člověkem udělá životní spokojenost. Táhne mu na padesátku a přitom nemá na obličeji jedinou vrásku. A není to tim, že by jeho práce byla beze stresu, vždyť třeba jen na Norway cup, fotbalovej turnaj mládeže, se mu v kempu sjede na 4000 lidí, z toho 80 % dětí! Je to jeho přístupem k životu. Ten člověk je neustále v pohodě, usměvavej, nedělá z ničeho drama. Má prima ženu a pohodovou dceru a než jsme odjížděli, objal nás a ujistil, že odteď i my patříme do jeho rodiny a že s náma na 100 % počítá, že příští léto přijedeme a zůstaneme zase u něj. A my se na to neskutečně těšíme.

Ve fjordu jsme se nakonec i koupali 🙂

Jo, a ten vzkaz, kterej jsme mu tenkrát na recepci nechávali, dostal až 3 dny po našem nastěhování, kdy nám volal a ptal se, co se děje 🙂 🙂 🙂 .

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Poháněno WordPress.com..

Nahoru ↑

%d blogerům se to líbí: